Lednový déšť

21.1. 2009 - 128.den z 365

Lednový déšť mě štve! V lednu má přece sněžit a mrznout a ne pršet! Přes noc pěkně přituhnea ráno se člověku na chodníku rozjedou nohy, kam chtějí a jeden má co dělat, aby se včas chytl plotu, aby to ustál.
Cestou do školky jsem Martinku donutila vyhýbat se VŠEM loužím.
Na větvičkách keřů seděly pěkně vypasené kapky deště. Některé vypadaly jako navlečené korálky:

Odpoledne, když jsem šla Martinku ze školky vyzvednout, bylo mi jasné, že můj ranní výcvik, jak kaluže NEBRODIT, nýbrž obcházet, byl zcela zbytečný. To dítě mělo ráno modrou kombinézu. Odpoledne vypadala jak šedé maskáče. Rukavice- jak výrobek z keramiky- bláto pěkně zaschlo a vytvořilo jakousi krustu... Ptala jsem se paní učitelky, zda byly děti venku- v tom počasí???
- "Jo, musíme chodit ven. No ale po chodníku to klouzalo, tak jsme byli na zahradě a děti si stavěly domeček..."
Nechápala jsem- v té zimě, v tom bahně... inu asi součást nějakého výchovného programu. Jen mi blesklo hlavou, že dneska nemám auto, takže naši blátivou image budou obdivovat všichni spolucestující v MHD.
------------------------

Večer jsem Martince něco četla a došlo tam na spojení "podojil kravičku" Tak jsem hned hodila didaktickou otázku: "Víš, co to je dojení kravičky?"
... a Maťa odpověděla: " No dojení, to je dobývání mlíčka od kravičky." :-))