Sobotní pestré vyžití

17.1. 2009 - 124.den z 365

Je to trapný, ale já si musím natahovat budíka i v sobotu, já prostě netíhám...
Majda chtěla jít na nějakou soutěž do knihovny a ještě na Den her. Volala jsem tam den předem, jak to mají s dopravou vozíčkáře do 2.patra, že výtah je dle mého průzkumu malý... no trošku jsem jim zamotala hlavu. Ne že by byli neochotní, ale radostí taky nezářili :-)
Tak jsme radši jeli všichni, abychom si kdyžtak pomohli sami. No, výtah byl pro náš vozík opravdu malý. Takže teprve po odmontování podnožek a najetí zacouváním se daly dovřít dveře a rozjel se vzhůru!
Majda je v knihovně jako v ráji. Hned se hrnula k soutěžním otázkám- tedy vlastně k šifrám. Zkušeně okoukla, oč se hraje a konstatovala, že z nabízených knižních odměn nečetla leda "tu fotbalovou encyklopedii", ale když už tam je... ;-)

My s Martinkou jsme je opustily a vydaly se na nákup látek na Majdin nový nánožník. To bude dílo! Budu zase po letech šít! tedy, jestli to dřív nevyhodím do popelnice...
Martinka měla velkou trpělivost a dlouze se mnou vybírala a přecházela mezi dvěma obchody sem a tam, protože nejdříve jsme to musely okouknout, pak vymyslet kombinace barev, a pak nakoupit. Tohle jsme vybraly:

Spodní vrstva sendviče = vatelín, prostřední = pruhovaný jemný manžestr a vrchní fleece s docela zajímavým povrchem- vyražené psí tlapky a obrysy pejsků. Paní prodavačka myslela, že budu šít mazlíčkovi pelíšek, protože mi nabízela na vycpání duté vlákno, ale mně se zdálo moc "tvrdé" :-) tak uvidíme, co z toho ve finále vznikne. Majda má hoodně specifické požadavky a já zas hooodně málo trpělivosti ;-) Tak to možná u nějakého mazlíčka v psí boudě nakonec skončí....

A v obchodě jsme zažily ještě jednu veselou scénku. Klasický malý obchod. Za pultem prodavačka celkem hbitá, ochotná poradit a před pultem fronta štěbetajících různověkých ženščin- některé i sekýrující. Blížila se zavírací doba, a tak odněkud zezadu přišla kolegyně na výpomoc. V patách jí šel malý klučina- tak 6let. Vlasy měl legračně přeleželé na všechny strany a na nose brýle s nezvykle velkými skly- jsem zvyklá, že dneska všichni nosí takové malé rámečky. Koukal moudře a bedlivě sledoval svoji maminku chystající se obsluhovat nějakou dámu. Odmotala ze štůčku, vzala velké nůžky a ještě než střihla, kluk výhružně pravil: "Optarně! Víš, že už jsi to dlouho nedělala!" Následovala salva smíchu.... jo, dětičky, ty dokážou potěšit... :-))