Poslední zářijový den

30.9.2009

Poslední zářijový den bývám pravidelně o rok starší - dodala bych i emotikon, ale zarazila jsem se, zda se má smát, či smutnit...

Martinka ráno gratulovala jako první. Vůbec nevím, jak to při její vrozené roztržitosti udržela v hlavě!? Přála mi hodně štěstí a hodně dárků :-) a podala mi "hrst sněhu"- pro větší názornost přidávám i obrázek:

Mno, originální dárek... tak jsem zdvořile poděkovala a říkám jí: "Sníh? Vždyť sotva začal minulý týden podzim... a ty už naděluješ sníh??"
Tak mi to vysvětlila- po svém ;-) : "Nojo, když my jsme lísteček neměli. Byl půjčenej. Zbyla tam vločka. A sníh, ten se ti, mami, určitě bude hodit!"

-No to je jasný. Až se zima zeptá: "Máš svůj sníh?" - Kdo z vás bude moci hrdě odpovědět: "ANO, mám ho celou hrst!" :-))


Sníh je originální, ale nejcennějším darem dne samozřejmě propuštění Majdy z nemocnice domůůů!

Dnes to bylo trochu náročné na dodržení všech časových limitů, aby se stihlo pracovat a pečovat a i domácnost zaopatřit, ale naštěstí vše klaplo!

Majdě se vrátila lidská podoba, už se stačily s Martinou i pohádat, myslím, že je vše na dobré cestě. Majda docela jí i pije... možná ještě důsledek té včerejší výchovné lekce ;-) tak snad to nějaký čas vydrží...

Díky všem, kteří drželi palce. Odcházím pozvednout číši na vše, čemu je třeba připít :-))

V zajetí Bulovky :-(

29.9.2009

Ráno jsem udělala nejnutnější, odevzdala Máťu do školky a vyjela směr Bulovka. Trasu mám opravdu dokonale projetou. Hned po vjezdu do areálu nastal problém: kde zaparkovat. Auta byla nacpána všude-i na trávnících, čehož možná později někteří řidiči litovali, protože i v areálu nemocnice se pokutuje a policajti pilně obcházejí hříšníky.

Našla jsem místo až u pavilonu interny. No na dětské sice slušná procházka, ale nebylo z čeho vybírat, takže alespoň že tak ;-)
Tak jsem okoukla z výšky stavbu nového onkologického pavilonu (pro nepražáky a nehistoriky-ta zatáčka vlevo se stala osudnou R.Heydrichovi)

No a za těmito dveřmi ve 4.patře mě očekávala usoužená Majda.

Laboratorní výsledky má Majda lepší, nicméně klasicky zlobí s jídlem a pitím. Tudíž ji opět napojili na kapačku...já to prostě nechápu. Dostala výchovnou lekci, pak se to trochu zlepšilo, ale koho to má pořád bavit dokola opakovat tisíckrát omleté teze, že jíst a pít se musí a co bude následovat, když ne...
Takže pro lepší představu popíšu Majdin oběd (nebude to dlouhý výčet) ;-)
- 5 lžic polévky
- 3 (ano slovy tři) kusy těstovin
- 3 loky vody

Tvářila se u toho děsně, otáčela oči a několikrát hlásila, že jde asi zvracet.
Poté můj pohár trpělivosti přetekl :-)) Následovala nepublikovatelná scéna... tou se následně velmi rychle upravila chuť k jídlu, vyřešily se problémy s vyměšováním a odpadly smlouvavé diskuse o tom, kolik loků vypije. (že jsem neudělala tu bouřku hned ráno ;-)) -tak příště!!)

V 17h mě přišel vystřídat Vlk (na noční směnu), dostal instrukce, jak má postupovat, tak doufám, že tento přísný režim přinese své výsledky a půjdeme co nevidět domůůů!!

Jinak mě potěšilo, že nás na BUlovce všichni berou jako součást oddělení. Dneska se na Majdu zašly podívat i bývalé sestřičky (t.č. na MD), nemocniční p. učitelka, doktoři prohodí i normální konverzaci-ne jenom zjišťovací otázky ohledně zdravotního stavu Majdy...
V nemocnici moc klidu není. Když zrovna v pokoji nerejdila uklizečka, přišla sestra měřit tlak, jiná donesla zkumavky na odběr moči, pak pískala kapačka, následovala velká vizita, oběd... opět jsem nestíhala :-)

Závěrem:
Majda se zlepšuje, ačkoli léčbu velmi sabotuje. ;-)
Myslím, že životní funkce se jí upravily, jen na ten pitný režim nějak neumíme vyzrát...
A můj Michail Michajlovič Vlk má dneska svátek- a my jsme se prostě nesešli ani na jedno malý kafe... tak mu jdu poslat alespoŇ SMS, aby si užil hezký sváteční večer v netradičním prostředí... :-)

Svatováclavsky netradičně

28.9.2009

Tak jsem se těšila na 3dny volna, při pohledu na předpověď počasí jsem se tetelila blahem, co všechno stihneme... a ejhle. Všechno je jinak. Jakmile udám Martinku, už pádím do nemocnice k Majdě.
Tentokrát s ní zůstal přes noc Vlk a řekl že to tak necháme, když už je napsaný v papírech... ;-)

Majdě nebylo nic moc, dokonce pěkně vyděsila pana dr. obsahem, který vrhala do emitky :-(
Odpoledne se jí trochu ulevilo, takže vydržela nezvracet!! a dokonce si asi na 3/4hodiny schrupla. Kapačky a injekce snad konečně zabraly. (Myslela jsem, že to půjde rychleji..)
Pan dr. pohovořil o problému. Kupodivu jsme neudělali žádnou chybu (dietní a tak..) Na Majdu patrně hupla nějaká viroza, ktterou normální člověk vyřeší nějakou tou nevolností či průjmem, zatímco Majda je totálně v rozkladu a chřadne a bledne a úpí...

Tak tohle je nejčastější postoj: stojíte nad Majdou, chce se vám moc pomáhat- a nevíte vůbec JAK...
Nakonec se nám ale Majdu podařilo i převlíknout, umýt... a kolem 18.hod. začala i povídat a vrátila se jí i trochu barva-hurááá!

My jsme si s Vlkem udělali svatováclavský piknik. Donesla jsem čínu, uvařila kafe do termosky, nějaké sušenky a vytvořili jsme si "dýchánek"

- no pravda, museli jsme asi 2x odběhnout- jednou na povel " Jdu zvracet" a po pár minutách zas zakňourala: "Já bych chtěla na záchod..." - ale to nás už nerozhodí. Naše děti mají prostě vypěstovaný reflex. Vůně kávy a zvuk kávovaru v nich vzbuzují nutkavou potřebu vykonat nějakou činnost, která se rozhodně bez naší asistence neobejde :-))

Odcházela jsme domů večer, Majda chtěla koukat na TV. Já se vrhla na žehlení- k tomu odbíhala k telefonu, který pořád zvonil, a tak jsem tu megahoru hadrů zdolala až před půlnocí.
Snad bude zítra líp!

O 180°

27.9.2009

Majda v sobotu navečer

Majda v neděli navečer.... vidíte ten rozdíl? A chápete to?

Ano, t.č. jsme opět na Bulovce. Majda od nedělního dopoledne zvrací-asi nějaká viróza...no ani po kapačkách se to zatím nijak výrazně nelepší. Saturace 95-96 = dobrý, respirační potíže to tedy nejsou, ale i tak to stojí za....
Takže kdybyste nááhodou neměli co lepšího na práci, držte palce. V noci hlídal Vlk- naspal prý max. 10minut v kuse, tak se budeme muset nějak vystřídat... achjo.
Kdo se v tom má vyznat???

Vzdělávací sobota v Srbech

26.9.2009

V sobotu ráno jsme vyrazili směr: Srby u Kladna. V hotelu Astra (vozíčkářům přístupný!)se konal 3denní seminář, který měl rodičům dětí nemocných SMA nabídnout přednášky na témata, která nás všechny tolik trápí a zajímají.

Já osobně jsem se moc těšila na přednášku doc. Havlové, která se o nervosvalové choroby zajímá celý svůj život a přestože je to dáma na poměrně vysokém postu, neztratila svou lidskou tvář. Po přednášce si každé dítě okoukla a rodičům hned řekla, co by doporučila a tak... (s nikým se "nemaže"- a to já ráda)

Tady alespoň ilustrační snímek z přednášky- původce všeho zla v naší dignóze :-((

Paní docentka měla prezentaci moc pěkně připravenou. Působila velice přesvědčivě zejména proto, že svůj odborný výklad prokládala snímky dětí, krátkými videozáznamy- nepředkládala jen tabulky s čísly, procenty atp. ;-)

Další zajímavou kapitolou byla přednáška o výživě. Většina těchto dětí má totiž vrozený odpor k jídlu a pití. Každému soustu předchází takový boj, že jednoho pak přejde chuť na kdeco :-)
Bane, je to opravdu velký problém, takže každá rada drahá... paní Chocenská mluvila dlouze, odborně a opět byla velmi vstřícná a hned věděla, kam koho doporučit, aby mu pomohli problém vyřešit.

Neméně zajímavá byla přednáška (mojí oblíbené) soc. pracovnice Daniely Jeníčkové. Pracuje v SPC, které mi s Majdou už mnohokrát pomohlo. Paní Jeníčková s námi řešila naše sociální zabezpečení, což mám možná na SSP průšvih, o kterém léta ani nevím... tak uvidíme. Až se odvážím, dojdu se tam pozeptat, jak to vypadá s mým nárokem na důchod...

A tady je lektorka Marcela, právě se chystá na svoji prezentaci, takže tým techniků kmital, Nikča mamku uklidňovala a taťka v pozadí předstíral, že tam vlastně vůůůbec není :-)
(prezentaci připravila Niki a moc se jí povedla. Škoda, že ji nezhlédlo více lidí)

Pro děti byl připraven doprovodný program, což bylo velice příjemné. Převzaly si je 3dámy, které o ně pečovaly velmi svědomitě. Děti si vyráběly indiánské čelenky, malovalo se na obličej... a po obědě přijeli klauni!

Znám už představení "Zdravotních klaunů" - líbí se mi ten nápad, že se najde někdo, kdo jde do nemocnice pobavit a rozveselit děti, které tam tráví většinu roku. Toto byl Dr.Klaun a děti se řehtaly celé odpoledne. Klauni vyráběli zvířátka z nafukovacích balonků, majda měla radost, že zúročila svoje znalosti angličtiny a povídala si se slečnou exotického vzhledu (viz ta vedle vozíku)

Matýsek si hýčkal svého modrého pudlíka

a Majda si domů dovezla srdce se dvěma hrdličkami... někdo prostě umííí ;-))

Odpoledne ještě děti tvořily z takových barevných kukuřičných válečků "PlayMais" se ta věc jmenuje. Válečky se slepují pomocí vody a holky si to moc pochvalovaly.

Den se vydařil. Venku bylo nádherně, ale my jsme celý den poctivě nasávaly informace v učebně, nebyl ani moc čas na pokec.

Některé virtuální duše mi konečně zhmotněly (viď, Diny... bylas nějaká vyděšená, když jsem tě pozdravila :-))

Nezbývá mi než poděkovat hlavním organizátorům Pavlovi a Heleně, kteří sepisují žádosti o granty a shánějí objekty a zajišťují program. Je to bezva, my určitě rádi přijedeme zas ;-)

Vlaštovička

25.9. 2009

Dneska vkládám fotku vlaštovky, kterou jsem ulovila v létě u kamarádky. Sedla si na okap a já ji vyfotila z úplné blízkosti přes okno.
Blíží se konec září. Vlaštovky už houfně odletěly strávit zimu v jihoafrickém teploučku. Jsou to ptáčkové čilí a plní života. Během léta prý vlaštovka pochytá půl milionu kousků "vzdušného planktonu"- tedy všelijakých much, mušek, motýlků a jiné hmyzovité havěti ;-)

Včera pustili tetu M. z nemocnici. Jak jsem psala, bohužel se musela podrobit operaci- onkologický nález v obou prsou. Vzhledem k věku volila ten razantnější zákrok :-((
Operaci přestála dobře. (hurá!) Z nemocnice se jí ani nechtělo, protože tam se sejdou obvykle pacienti různých profesí, neboť jak víme, nemoc je potvora a ta si nevybírá- a teta se nemohla nabažit naslouchání vypravování svých spolubydlících ...
Dohadovali jsme doma plán návštěv v nemocnici, ale ve středu M. náhle propustili??? 5.den po operaci??? Jo, že prý ve čtvrtek na převaz a jinak doma- v klidu.
Dnes-v pátek- máma pekla buchty, nashromáždila časopisy, že půjde za M. domů na návštěvu. V 5hodin odpoledne zvonek. M. stála u vrátek. Veselá. Vypravila se za námi (bydlí o 3ulice dál). Přišla povyprávět svoje zážitky ;-)
"Ono je venku tak krásně. Co má člověk celej den dělat. Tak jsem šla odpoledne trochu kopat na zahrádku... (KOPAT!!!!), ale ono mi to nešlo. 2x kopnu, bolí mě to. Sestra říkala, že mám cvičit, tak zvedám ruce...no ale kopat mi nejde..."
Mě z ní asi trefí šlak!! To je prostě nezmar. :-))

"Jo, já nemůžu umřít ještě ne. Já si musím počkat, jak bude František běhat (půlroční pravnuk)"

...tak kdyby se i tohle dalo zdědit. Síla a chuť žít, nenechat se srazit ani takovou zprávou...

No, hlavně, aby to klaplo :-))

My se barev nebojíme

23.9.2009

Že je dnes první podzimní den, to by podle počasí nikdo nehádal. Je krásně teplo. Lebedím si. A zároveň se děsím, až nastane období blátivé, deštivé, mlhavé- zkrátka pro choroby všeho druhu příznivé... Je to pohoda nemuset ty děti navlíkat do mnoha vrstev a nevstávat za tmy a nesvítit od oběda. Však ono to nastane... co nevidět :-((

Dneska dorazila Lenka. Majda si u ní domluvila barvení vlasů. Vynechám radši debatu, zda je nezbytně nutné, aby téměř 13leté slečně probíhaly na hlavě chemické reakce... doba si to žádá ;-)
Když jsem na jejich zážitkovém kurzu viděla její spolužačky, nestačila jsem žasnout. I do lesa chodily dokonale vydekorované- oční stíny v barvách trička, hlavy barevné tak, že sotva mohl jeden odhadnout barvu původní... No a naše Madlena toužila po světlém pruhu ve své kštici.
Vedla jsem takové ty blbé rodičovské monology, že je důležité, co má V hlavě, nikoli NA ní... a že si zkazí vlasy... a že já v jejím věku :-)) No prostě dělala jsem všechno proto, abych se do barvení nemusela pustit.
Majda totiž takovou službu v kadeřnictví poptat nemůže. Nemůže zajet k umyvadlu, tak aby se jí dala umýt hlava, tudíž tuto proceduru lze provádět výhradně v domácím prostředí- za pomoci několika osob.
(Ano, jsem si vědoma toho, že to není nezbytně nutné a že bez proužků ve vlasech se dá jistě docela dobře žít.... ALE... některá ALE nemají racionální základ, a přesto se stanou skutečností ;-) )

V 7hodin večer přikvačila Lenka s barvicím nářadíčkem a profibarvou a začaly mne s Madlenou sekýrovat- stereo!!
Lenka konala dle pokynů Madleny....

Potom jsme Majdu nacpaly do vany a umyly jí hlavu i tělo :-)) Byla spokojená. Díky proužku jistě v třídním kolektivu získá plusové body... a o to tady šlo. :-))

A Lence tímto děkuji, že učinila mého puboše šťastným a přestála všechny moje "blbý kecy"-jak důvěrně mým připomínkám říká ;-)

Nad rozlitým mlíkem...

21.9 2009

Nad rozlitým mlékem se nemusí vždycky plakat :-)

Vlk má chvíle, kdy -jak říkám- je na jiné planetě. Něco dělá, zamyslí se- a pohroma je tu!! Jednou takhle vyndaval nákup z tašky, něco mi vyprávěl, a tak postavil kelímek se smetanou do kávy do prostoru...
Jak to dopadlo, vidíte sami :-(

Naštěstí máme centrální vysavač :-))
Vlk okamžitě přivolal Mikeše.
Mikeš je labužník a miluje mléčné výrobky. Jakmile někdo sedí a pojídá jogurt, Mikeš vytrvale vymňoukává a připomíná, že chce vylízat kelímek. Takže ani teď neprotestoval a hned se aktivně chopil likvidace škod. ;-)

Bral to důkladně:

V naší rodině nemusíme plakat nad rozlitým mlékem, stačí zavolat: "Čičičiči"- a je po starostech ;-)
Ještěže ho máme, chlupáče. Je to multifunkční zařízení: hřeje, mazlí se, tu a tam poklidí pod stolem... prostě miláček rodiny :-))

Jentak zaškrtnuté...

20.9.2009

Dnes jsem rodině naplánovala vlastivědné odpoledne ;-) Kulturní komise naší "vesnice" se snaží a docela pravidelně pořádá nějaké akce. No, zájem by mohl být i větší, snad se naši domorodci polepší v pěstění svého ducha.
V rámci akce "Dny evropského dědictví 2009" byl pro veřejnost otevřen starobylý románský kostěl Stětí sv. Jana Křtitele. Historie mě zajímá, baví...ale svými dějepisnými znalostmi rozhodně nikoho nemohu okouzlit. :-) Tak si je doplňuju díky dětem...

Zájemci si přímo v kostele mohli vyslechnout odbornou přednášku z historie, prohlédnout si zvláštní reliéfní dlaždice a nahlédnout do odkrytého podzemí kostela.
Vydali jsme se pěšky. Byla krásná slunná neděle, příjemná procházka trvala půl hodinky.

Neuměle vyfocený kostel je zde:

Pro historiky pro jistotu přidávám infoceduli:

Pohled do interiéru:

Pikantní na celé akci bylo to, že na internetu byla akce k dohledání a označena jako vhodná pro kočárky a vozíky- tedy bezbariérový přístup.
A my jsme tomu opět bezelstně uvěřili... takže nás opravdu nemile zaskočily tyto 3schody před branou kostela :-((
Nic proti nim. Jistě mají svou historickou hodnotu, proto možná stály za zmínku v popisu přístupnosti akce.

Šla jsem najít viníka. Abych ho vyškolila pro příště :-))
Během chvíle jsem ulovila pána ochotného přenášet vozík a možná i hory, jen aby Majda byla spokojená, leč to skutečně není jentak... Pán byl domorodec v osadě odmala vyrůstající, takže hned věděl, kdo za to může a paní organizátorku přivedl. Jéje. Ta byla překvapená!
"Jé, já myslela, že to půjde. Já to tam jentak zaškrtla. Ani mě nenapadlo, že to nepůjde..."
No, paní "jentak zaškrtla" bezbariérový vstup ANO- a ono NE ;-)
Bylo vidět, že ji to vzalo. On pohled na Majdu stojící před branou na vozíku... kdyby vybírala do klobouku, určitě by s prázdnou neodešla :-)
Paní hned vymyslela, že nájezd zhotovíme z prken, která v kostele zakrývají podlahu-ta je teď otevřená, takže fošny jsou k dispozici. Jenže ouha: jsou uvnitř kostela, kde pan historik přednáší davu. Tak prý máme posečkat, až přednáška skončí.
Vlk to nevydržel. Skočil do právě přijíždějícího autobusu, že dojede domů pro ližiny a autem je zpátky za chvíli. Majdu tam různě chodili obveselovat lidé-známí i neznámí. Vlk dorazil za 15minut, všichni ohromeně hleděli, co to máme za "udělátko"- a paní "jentakzaškrtnutá" se ze všech sil snažila zahladit svůj přešlap, takže se rozhodla, že Majdu narve i do kostela. (tam byl jeden schod dolů- zato pořádný!) Vlk odmítl, že stačí podívat se zvenku (uvnitř ještě ta odkrytá podlaha...už jsme viděli Madlenu, jak zajede do podzemí a způsobí miliónovou škodu na patkách historicých sloupů...)

Za kostelem byl ještě přírodovědný program pro děti- kvíz o přírodě a zvířatech. Zjistila jsem, že nejen dějepis, nýbrž i přírodopis bych měla studovat.... slečna ochránkyně přírody nás proklepla záludnými otázkami: Jaký je rozdíl mezi losem a sobem, co to je rosomák... (no, pod vlivem skupiny Olympic jsem odpověděla sice vtipně, nikoli správně ;-) )...
Bylo to fajn, i když z pěšího výletu byl nakonec autovýjezd. No ale ještěže to dopadlo ku spokojenosti všech.

Jojo, zaškrtnout něco "jentak" nemusí být pak v reálu každému příjemné... ale uznávám, že zaškrtnutím něčeho "jentak" se dají jistě působit mnohem větší škody a újmy ... tak bacha na to ;-)!

Začarovaný den

19.9.2009

Nevím, čím to je, ale některé dny jsou takové začarované. Ačkoli nedělám nic neobvyklého, taknějak se dostávám do vlivu negativních energií... nebo jak to nazvat. Smutné mi na tom připadá to, že (alespoň z mého pohledu) konám dobré skutky. Ty se mi ovšem vymknou z ruky... ;-) a pak už to jde ráz na ráz ....

Vlk chtěl jít na ryby. Pro změnu. Prý je sezóna...no ono je v podstatě furt něco. Bylo krásně, a tak jsem velkoryse svolila, ať si tam je až do večera. (velkorysost je blbá póza... :-) )

Hned ráno volal bratranec, že teta se probrala z narkózy a je přiměřeně v dobré náladě. Naštěstí to nevzdala. Hrozně chce žít. Chce vidět, jak rost pravnouček Fanoušek a já na to věřím, že se zdravotní stav pacienta hodně odvíjí od jeho psychiky. No, uvidíme...

Děti chtěly jet tramvají na Letnou. Krásný park a cukrárna v dosahu... proč ne. Vyhledala jsem si nízkopodlažní spoje, sbalila děti a svačiny a výprava mohla vyrazit. Řidič tramvaje byl veselý, už z dálky na nás mával hákem, kterým se vyklápí plošina. Pohoda. Pohodlně jsme se uhnízdily ve voze, na Letenském náměstí jsme vystopupily a zamířily do vyhlášené Erhatrovy cukrárny na vytouženou zmrzlinu. Děti se usadily u venkovních stolečků. Bylo docela plno. U vedlejšího stolku sedělo dítko typu spratek. Předškolní klučík oblažoval všechny přítomné příšerným hlasitým zpěvem. Mamince se to taky nelíbilo, nicméně bylo nad její síly tomu stvoření rázně poručit, ať toho nechá, nebo ať alespoň ztiší hlasitost. Výchovné věty vystřídaly prosby typu: "Luky, maminka se přeci nebije!" A ten spratek pohotově odsekl:"Ale bije, protože mi nekoupila tu hračku!! A to jsem byl hooodnej! A vůbec jsem nezlobil a ještě jsem jí zpíval!!" (Jóó, tak zpěv nebyl za trest, byl za odměnu...) Maminka trpělivě vysvětlovala, že hračku mu MOŽNÁ koupí, ale vydrží-li být hodný "do tmy"... Neměla jsem na to nervy. Popoháněla jsem holky, ať lížou rychle, že tam lítají vosy a že radši půjdeme ;-)

Majda nutně potřebovala do drogerie. Domluvila si s Lenkou, že jí udělá barevné proužky na vlasech. Neřeším to. Nehodlám se toho účastnit.;-) Majda si ale potřebovala prohlédnout, jaké barvy se na trhu vůbec vyskytují. Uvítala jsem pro vozík přístupnou prodejnu Rossmanna.

V obchodě nikdo nebyl, jen dvě debatující prodavačky. Majda měla vymyšleno asi 5 věcí, které tam potřebovala koupit. Jakmile jsme vstoupily do dveří, prodavačky zbystřily. Evidentně se bály, že jim vozík zbourá krám a způsobí škody. Barvy na vlasy byly hned v krajních regálech. Ulička byla dost široká- z mého pohledu žádný problém. Majda chvíli vybírala, podávala jsem jí krabičky z horních regálů, studovaly jsme návody... a až si jednu vybrala, chtěla, abych si zapsala číslo barvy. Nebylo čím. Jako rychlá alternativa mě napadlo krabičku si vyfotit.

A to se nemělo stát. Prodavačka-blondýna ke mně přiskočila- bez jakéhokoli oslovení začala velmi ostře štěkat, že tam nemám co fotit a že povolení k focení může vydat leda ona a ať toho hned nechám... zírala jsem na ni celkem překvapeně.
/Já takhle totiž nakupuju běžně. Vzhledem k tomu, že do malých obchůdků se Majda obvykle nedostane, zboží prostě vyfotím- doma ukážu- a pak se koupí, nebo taky ne.Funguje nám to takhle už docela dlouho. I závěsy jsme takhle nakupovaly :-) Pokud je na dveřích "zákaz fotografování" (jako třeba na poště), tak to samozřejmě respektuju./
Jenže tady žádný zákaz nikde nebyl. Nefotila jsem ani obchod-jen ten jeden výrobek- abych ho mohla poslat Lence ke konzultaci, jestli je vůbec na tu akci vhodný... Snažila jsem se to té veledůležité slečně vysvětlit- nenechala mě ani jednu ze dvou vět dokončit, štěkala furt dokola to stejné.
Vyvedla jsem děti z obchodu (nemusejí taky vidět kdejakou špatnost), prohlídla jsem si znovu vývěsky na dveřích obchodu- žádná ikona zakazující focení tam nalepená nebyla. Tak jsem se tam vrátila (no, to už byly ty dvě krasavice v pilném rozhovoru, kde se to peprnými výrazy jen hemžilo-jojo, byla jsem hlavní hrdinkou děje... a blondýna silně zrůžověla, když mě ZAS viděla ;-) ), abych té inteligentní a chápající osobě sdělila, že bych uvítala spíše onen srozumitelný piktogram, než její poněkud agresívní styl komunikace. A co myslíte? No, spávně: už zase štěkala tu svoji obehranou písničku, že povolení k focení jsem si měla vyžádat. Tak jsem sklapla. Nemělo cenu snažit se o cokoli. Konstatovala jsem nahlas, že ona je jen živým důkazem toho, že vtipy o blbých blondýnách mají své opodstatnění a znechuceně jsem odešla.
Jedna z cedulí se chlubí tím, že Rossmann slaví v ČR 15let a že věnuje peníze na "dětský úsměv zdravotně znevýhodněným "...no, tojo. Majdě tedy po této scénce úsměv docela zmizel. Byla smutná. Chtěla tam koupit nějakou úžasnou sadu malinkých lesků na rty, co si vyhlídla v katalogu a další "nezbytnosti". Tak má smůlu. A Rossmann taky. Příště raději půjdeme do DM.
Já to vůbec nepochopila... proč nám třeba nepřišla pomoci s výběrem barvy, když nás tak bedlivě sledovala... to bylo asi nad hranice jejího IQ..(Majda si totiž nemůže dojít k holiči umýt hlavu-nezajede vozíkem pod "myčák", musí někdo přijít domů, kde je po ruce vana...)

Blížily jsme se k Letenským sadům a vítala nás ulice, v níž stálo jedno veliké policejní auto za druhým. Měla jsem 100chutí celý výlet zabalit, otočit se a jít na tramvaj zpět. Došla jsem k policajtům, kteří všude posedávali v neprůstřelných vestách, abych zjistila, je-li tam vůbec bezpečno. Prý v klidu. Až bude nebezpečno, včas mi řeknou :-)) Upozornila jsem je, že nemůžeme moc rychle utíkat :-)) Tlemili se a pravili, že je v centru nějaká manifestace, tak jen číhají, co z toho bude.
Na dětském hřišti jsem dosedla na lavičku. Po chvíli mi vstaly vlasy- vichr, randál... nad hlavou kroužil policejní vrtulník. Dobrý... jenže on tam kroužit vůbec nepřestal....

Vydržela jsem to 3/4hodiny. Martina se za tu dobu stačila dokonale uprášit a vyválet v písku. Zavelela jsem k odchodu. Vtom mi zazvonil telefon- Lenka. Jednou rukou držím telefon, druhou mávám na děti k odchodu (samozřejmě nás sleduje polovina návštěvníků hřiště, protože Majda to krosí po písčité cestě...) -zavírám vrátka- a samozřejmě mi zůstala v ruce klika. Přiznám se, že 1.myšlenka byla švihnout s ní do trávy a už jet domů. No, ale nešlo to. tak jsem ještě musela trpělivě nasazovat kliku.

Cestou parkem děti sbíraly kaštany. Majda chtěla do KFC. Vyhověla jsem. V KFC neměli vařeno. Prý za 10minutek. Popoháněla jsem slečnu, že mi jede nízkopodlažní tramvaj max. 1x zahodinu- tak jo, zrychlila. Jen doma jsem zjistila, že mi tam chybí jedny hranolky.

Tramvaj přijela na čas. Řidič vystoupil s úsměvem... a plošina mu nešla vysunout. Naštěstí přiskočil mladík-hloubavý technik - a po chvilce šťourání se mu to zařízení podařilo odemknout!
Děti byly spokojené. Jen ta paní prodavačka jim vrtala hlavou....

To byl zas den! Tomu se prostě říká umění- být vždy v nesprávnou dobu na nesprávném místě :-)) Snad to nebude napořááád!! ;-))

Síla zvyku....

18.9.2009

Včera jsem dokončila P365 a měla jsem v úmyslu dát si oraz, pauzu... prostě takovou malou dovču, na kterou mi v běžném životě vůbec nezbývá čas. Díky za milé komentáře, bylo to asi to jediné, co mě v tento páteční den těšilo. Zjistila jsem, že už ráno automaticky beru foťák do tašky, zas šmíruju, co napíšu- a v duchu si říkám: "NEMUSÍŠ, dneska už nemusíš... " , ale stejně mi to nedalo. :-)

Od rána jsem neměla na nic náladu. Moje teta se totiž stala někdy v létě onkologickou pacientkou :-( Dneska ji čeká závažná operace, které teprv rozhodne, co dál. Týden se tady hrabu v neskutečných příbězích, snažím se sehnat alepoň nějakou psychopomoc, protože taková zpráva prostě semele asi každého. Našla jsem jedno prima OS. Jmenuje se Amélie a já moc věřím, že ty dámy, které jej založily, budou pro tetu alespoň cenným zdrojem informací.

Ráno jsem dala děti do škol(ek) a přemýšlela o tom, že se dám asi do mytí oken. Hnusné myšlenky lze vyléčit leda hnusnou prací... ;-) Vtom zazvonil mobil. Volala kamarádka, jestli prý nechci zajet na kafe, že má dneska čas a my že to odkládáme už rok... Souhlasila jsem. Sraz byl "na půli cesty"- tedy u Anděla.
Cestou v metru jsem si ani nemohla číst, pořád mi šly myšlenky stejně jen jedním směrem. U Anděla mi zastoupila cestu zvláštní růžová bytost.

Docela mě vylekala. Byla to chodící reklama na očkování cervarix. Asi by to stálo za řeč... Prevence je u nás pořád ještě opomíjená. Já mám pocit, že my Češi nechceme ty špatné zprávy slyšet, a tak radši strčíme hlavu do písku a tváříme se, že nic. Asi na sobě asi budu muset taky zapracovat. Co se týče péče o své zdraví - je prachmizerná. Nezbývá na ni čas, ba ani nálada. Než oběhám kolečka povinných prohlídek a kontrol s dětmi, mám toho dost. U sebe řeším jen stavy akutní- a i to obvykle bývá za minutu 12.

A tak to dělejte líp a pečlivěji... ono u těchto diagnóz opravdu na věku nezáleží... Já se budu snažit se polepšit a dodržovat alespoń povinné preventivní prohlídky v předepsaných intervalech.

365

17.9.2009 - 365.den z 365!!! :-)

Já to vydržela!
Celých 365 dní, celý jeden dlouhý rok jsem denně zaznamenávala svoje radosti, starosti, zážitky a veselé i pošmourné příhody svého poněkud chaotického života....
Mám radost - velikou! Protože mě to pořád baví a vždycky před půlnocí kouknu na počitadlo návštěv- a říkám si, že je to úúúžasný, když denně více jak 100 lidem stojím za to, aby klikli na tenhle odkaz...
Abych pravdu řekla, vůbec nevím, jak jsem do tohoto blogspolečenstva spadla. Vůbec si nevybavuju, kde jsem po internetu šmejdila, že mě to tak oslovilo.

Každopádně je to další skupina mých známých. Patří do mého života, ačkoli jsem některé z nich nikdy osobně neviděla. Jakmile sednu k PC a mám chviličku- už tu a tam kliknu, jak se mým virtuálním bloggerkám daří. Jsem zvědavá. Žasnu, jak krásné fotky některé dovedou udělat, jak výstižně dokáží popsat své zážitky a postřehy...

Získala jsem další "přátele" (snad to tak mohu nazvat), kteří mi tu a tam napíší komentář, mail, někteří nelení a zavolají, cože to zase píšu :-) Několikrát jsem se díky blogu zapletla do diskuzí, které byly docela ostré... nic z toho mě ale neodradilo; zajímá mne, jak se jiní lidé mohou dívat na stejný problém...
Celý rok jsem si říkala, že dokončím 365dní a končím.... Dneska tu je den D- tedy den 365. a já vidím, že asi nekončím. Jsem závislá. Na kofeinu, na čokoládě, na lidech, na internetu, na BLOGU... trpím blogmánií- je to jasné ;-)

Takže: děkuju moc všem, kteří sem nakukují a píší své postřehy, někdy mě pobaví, povzbudí, jindy donutí k zamyšlení... všechno beru, všechno totiž potřebuju :-))

Další P365 rozjíždět nebudu, to je příliš zavazující ;-), asi přejdu na BLOGobčasník.

Každopádně přeju všem čtenářům krásné babí léto- to mi dělá moooc dobře!!

A přidávám fotku vína, které se mi pne po balkoně. I když já raději jeho kapalné skupenství :-))

Jak na medvědy ;-)

Koukám, že na medvědy dostal chuť kdekdo :-) Tak tedy reportáž na přání :-))

No vidíte, já tak nerada peču, vařím, smažím... dělám to, ale jen proto, že se to očekává. Ráda jím- cokoli a kdykoli ;-), ale mnohem víc mi to chutná, když se aktivně nemusím účastnit výroby :-))

Teflonovou formu na medvědy jsem koupila loni u LIDLa. Měli je v akci- cca 150Kč. Vůbec jsem ji nepotřebovala, protože jsem vlastně ani netušila, že se něco takového vyrábí, ale když oni na mě tak hleděli z regálu, že jsem je vzala domů a slíbila jim, že je upeču. :-)

Těsto do nich používám jako na olejovou bábovku- jen tak 1/4 obarvím kakaem a pak vyrábím různé druhy medvědů :-))

Příprava je velmi rychlá, v troubě se ohřívali cca 25-30minut a konzumace dala dětem zabrat. Tím, že měli ty prdelky a byli 3D, svačinka se protáááhla ;-)

Šikovné hospodyňky si mohou vyrobit pomocí bílé a tmavé čokoládové polevy i krásné pandy (jak bylo vyfoceno na obalu- a mně se to líbilo).

Tak s chutí do toho, šest medvědů nemusí být vždycky s Cibulkou ;-)

Nápadník

16.9.2009 - 364.den z 365

Tak tenhle chlapeček na mě fascinovaně hleděl,když jsem seděla na lavičce a něco štrachala ve své barevné kabele. Jeho nečesky hovořící maminka uklízela stoly na předzahrádce u občerstvení, on v ruce žmoulal nějakou čokoládovou pochoutku a hleděl. Vypadal jak skřítek v té čepičce. Tak jsem to nevydržela a začala si s ním povídat. Byl jak Svěrákův Kolja. Něco žvatlal českorusky a byl opravdu "k sežrání". Vytáhla jsem na něj foťák, abych si ho zvěčnila. To se mu líbilo.

Maminka hned přiběhla a sundala mu tu čepičku, aby se jako líbil víc ;-) a byla potěšená, že jí kloučka chválím.

A takhle dojemně Kolja koukal, když jsem odcházela... To se mi doma nestane.... :-))

Náhradní oslava

15.9.2009 - 363.den z 365

Martinka má ve školce kamarádku Barču. Seznámily se před dvěma lety tak, že Barča Martinu pokousala. Zdálo se jí, že jí šlape na mikinu- schválně!! Martina to těžce nesla a možná víc než samotné kousnutí jí vadilo to "schválně". ;-) Vysvětlovala Barunce tak dlouho, že to byl OMYL, až si spolu začala intenzivně hrát. Barunka měla narozeniny na jaře- Martinka na oslavě byla a slíbila, že ji taky pozve. Jenže Barunka zrovna nemohla. Byla u babičky na prázdninách. Martina nelenila a hned minulý týden domluvila, že Barunka půjde ze školky k nám. Na náhradní oslavu. Pořád o tom mlela, až jsem mamince Barči napsala mail. Domluveno: v úterý si obě treperendy vyzvednu po "O" a bude mejdan.

Na úvod si vyžádaly zmrzlinu. Martina ji měla i na kalhotách...

Poté následovala zastávka na hřišti...

Protáhla jsem je přes les, sbíraly žaludy, zkoušely jim napasovat správné čepičky a když už jim padaly z kapes, usoudily, že mají dost a šlo se k nám.

Proběhlo předání daru- Martina byla unešená. Holky si hrály. Majda moc klidu neměla :-)

Nechtělo se mi vyrábět dort, ale vybičovala jsem se k pečení medvědů. Jenže... jak tak dělám X věcí najednou, nalila jsme do formiček víc těsta (vždycky mi zbývá z té dávky na bábovičku, tentokrát nezbylo???) Každopádně medvědi kynuli v troubě a když jsem je z formiček vyklepla, byli 3D. Měli prdelky, kulatá záda a mohli i sedět :-))

Tak jsem je ještě trochu vyšperkovala-měli úspěch :-))

Martina kouká: "Hele, jaký má ten medvěd záda!" :-))

Po svačině došlo na tanec. A konflikt byl na světě! Máme doma asi tucet různých sukýnek-Martina se pořád převlíká, oblíká, tančí... No a problém nastal v momentě, kdy si Barunka vybrala tu jedinou, kterou neměla. Naštěstí nedošlo k bitce-jen tekly proudem slzy.

Mejdan se protáhl do 7hodin, protože když si Barču přijela vyzvednout mamka, chtěla k nám i druhá její holčička :-))

Všichni přežili a těší se na další setkání.

Můj oblíbený Matějček

14.9.2009 -362.den z 365

Nevím, jak se jmenuje úchylka, kterou trpím, ale já mám prostě mánii shromažďovat knihy. :-) Mám je zkrátka ráda. Tahám je domů z knihovny a nerada je vracím. ;-) Prodlužuju jim výpůjční lhůtu- někdy opakovaně. Stejnětak to bylo s knihou od mého milého a moudrého profesora Matějčka. Vlídný starší pán zabývající se psychologií dětí.
Tak si říkám, že by třeba někomu mohla pomoci knížka, kterou jsme dneska už MUSELA vrátit :-(

Tady je náhled do obsahu:

A tady stručné pojednání o knize samotné:

Moudrých a nosných vět k zapamatování, či vytesání do zdí ordinací odborných lékařů, škol a jiných zařízení, je plná kniha.

Např.:
"Osvěta veřejnosti by měla být zaměřena k tomu, aby všichni, kdo se s takovou rodinou stýkají, dovedli skutečně pomáhat, podněcovat a usměrňovat nápravnou snahu a nespokojovat se jen s lacinou účastí nebo vtíranou zvědavostí..."

Velmi výstižné pojmy "laciná účast a vtíravá zvědavost"- mnohokrát zažité v praxi...třeba když vám uvaděčka přední české divadelní scény odemyká lóži pro vozíčkáře, hledí upřeně na Majdu a ptá se: "Ježiš, taková krásná holčička. Co se jí proboha stalo???"
A já suše odpovídám: "Co by se jí stalo? Vždyť jí nic není..."

Jojo, i takové zážitky jsou v našem rodinném archivu. My nemít ten BLACK HUMOR ...já vůbec nevím, jak to řešit :-)))
Asi by lidi měli víc číst a koukat kolem sebe než čučet na všechny ty Ordinace a Ulice, kde se to hemží "přirozenými" dialogy a všechno je tak vyumělkované a dobřevypadající. To je pak jeden zcela pochopitelně zaskočen pohledem na cosi "odlišného"- "nedokonalého" "v reklamě se nevyskytujícího"....

-----------------------------------------
Dodatek:

Pokud po knize toužíte, je k doptání ZDE :-)

Víkendové nakupování

13.9.2009 - 361.den z 365

Došlo k nejhoršímu. Půl roku plánujeme renovaci našeho bydlení. Jde to pomalu, protože není čas. Jsme pořád s dětmi, což je asi dobře, ale pracovat při tom nějak soustavně se nedá. No a začněte přestavovat byt, až děti zalezou do pelechu...
Před malováním bude potřeba přesekat osvětlení. Tak jsme děti nacpali k babičce a vydali se do hypersuper za nákupy. V sekci světel jsme strávili zhruba hodinu. Bylo tam od těch žárovek pěkné vedro. Pak už mi zraky doslova přecházely- jak to tam všechno zhasínalo a rozsvěcelo se a jak jsem pořád chodila s hlavou v záklonu, abych viděla... nakonec došlo k zajímavému úkazu! Já si listovala v jednom z mnoha katalogů mezi regály a Wlk těkal po prostoru. Na rozdíl ode mne řeší hlavně tu praktickou stránku věci: jaké žárovky se do toho dávají, kolik mají W a jak se to bude světlo přidělávat...
Mne zase zajímá, jak z toho půjde utírat prach a jestli to opravdu bude vydávat světlo, nebo jen šero ;-) /nesnáším světlo úsporných žárovek/
No a jak jsem tak listovala katalogem, zaujala mě tam sada světel- vtom se vrátil Wlk, ať se jdu kouknout na to, co vybral- a hodil oko na otevřenou stránku v katalogu a povídá: "No, to je ono! To jsem vybral!" Taková vzácná shoda... připravil mě o fázi dohadování a přesvědčování... taková NUDA!! :-))
Tak tady jsem je vyfotila. A na kterých svítidlech jsme se shodli? No, to můžete hádat ;-)...

Další dlouhou dobu jsem strávila v oddělení zahrady. Kytičky doma v truhlících už nevypadají pěkně. Jejich sezóna skončila. :-(
Nakoupila jsem tedy nové, aby i během nevlídných pozdimních dní bylo na co koukat.

V neděli ještě Wlk zdrhnul na ryby. Slibovaného kapra sice nedonesl, ale snad tam alespoň načerpal síly na tu přestavbu doupěte :-))

Začal Rozhlasový podzim

12.9.2009 - 360.den z 365

Včera se mi zcela nečekaně naskytla ještě jedna kulturní akce na večer- vstupenka na zahajovací koncert "Rozhlasového podzimu" - nového festivalu evropských rozhlasových symfonických orchestrů. Nejsem žádným znalcem vážné hudby, a tak jsem se raději nejprve podívala na program. Slibovali Dvořáka a Beethovena- nebyl důvod nejít navštívit Rudolfinum. Děti jsem s radostí přenechala Wlkovi a vyrazila.
Do malé kabelky se mi ovšem nevešel foťák, takže foto je jen mobilní ;-)
Dvořákova síň:

Koncert v podání MDR symfonického orchestru Lipsko byl naprosto úchvatný.

A výkony pana dirigenta a také violoncellisty Daniela Mullera-Schotta si od publika vysloužily několikaminutový potlesk.
Byl to báječný relax a úžasná podívaná v překrásném prostředí důstojného Rudolfina.

Po koncertě jsem využila pozvání na afterparty. Konečně jsem na vlastní oči viděla pana ministra kultury! Dorazili i muzikanti, bylo to příjemné setkání. Povídání u sklenky vína se protáhlo, a tak s klidem tuto akci zařazuju do zážitků sobotních :-))

Kdo by se chtěl taky zaposlouchat, tak festival pokračuje až do 30.září! :-))

Muzeum čokolády ;-)

11.9.2009 - 359.den z 365

Dneska jsme vyrazili za zážitky do Celetné ulice, kde se nachází Muzeum čokolády. Telefonicky jsme prověřila, zde je expozice bezbariérová, Martinu preventivně oblékla do hnědého oblečení, protože ji znám... a jelo se :-)

První zádrhel nastal hned u vchodu- Majda se tam s vozíkem nevytočila ani poté, co jsme odmontovali podnožky... takže změna: byla vpuštěna "východem"- a projela expozici protiproudem ;-) Pak už byla opravdu trasa bezbariérová.

Součástí exponátů byl i kakaovník. Vysoký strom, na jehož kmeni vyrůstají dužnaté tobolky, které během zrání mění barvu. Jsou to pěkné kusy!

Tady jsou kakaové boby v životní velikosti:

Mayové využívali kakaové boby jako platidlo. Za 100 kakaových bobů jste si např. mohli koupit otroka.

Na mayské keramice se často objevuje tento motiv:

KA-KA-WA - zanamená KAKAO.

V muzeu naleznete také recept na pravou aztéckou čokoládu - dávali do ní ledascos- třeba i pepř černý!
Dále jsou zde vystaveny různé nástroje používané ke sklizni a zpracování kakaových bobů. Je tu i výstava nádob, z nichž se oblíbený nápoj pil. Mne zaujal hrneček, který pamatoval i na nositele knírů- aby si je neumáčeli, měl hrneček takové speciální chránítko ;-)

Jeden šikovný cukrář předvádí ruční výrobu belgických pralinek. To je tedy věda- vše musí mít přesnou teplotu, musejí se dodržovat časy... určitě je příjemnější je jíst :-)
Předváděčka byla spojena i s ochutnávkou, takže je to bezpochyby zlatým hřebem celé návštěvy muzea.

V malinkém kinokoutku běží 10minutový film- kde zhlédnete přeměnu kakaového bobu na konečný produkt.
U vstupu do sálu sedí ve skleněné vitrině pravá čokokočka. :-)

Závěrečná část expozice je věnována obalům. Na své si přijdou nejen sběratelé. Viděli jsme plechové krabičky, obaly z čoklád, které jsme si pamatovali z dob našeho dětství /i starší/ a taky praobaly světových značek MILKA a jiných.

U východu si ještě můžete přečíst odpovědi na nejčastější otázky:

A než muzeum opustíte, můžete se stát na malou chvilku součástí belgické pralinky :-))

V muzeu lze nakoupit spoustu zajímavých upomínkových předmětů /celkem vkusná tričky, plechovky na kakao, formy na čokoládové figurky, publikace.../ a samozřejmě belgické pralinky!